QuadMania.cz

Čínskou značku Linhai nemusíme našim čtenářům dlouze představovat. Na českém trhu ji zastupuje letkovská společnost ASP Group, a to již od roku 2014, a za tu dobu jich u nás jezdí tisíce. Tyto stroje jsou považovány za kvalitní „vstupní bránu“ do světa čtyřkolek, když nabízejí hodně zajímavý poměr ceny a užitné hodnoty, kam kromě slušného zpracování, dobrých jízdních vlastností a spolehlivosti musíme zařadit také zázemí velké firmy a širokou dealerskou síť. Nabídka je široká, začíná se na nové malé dvěstědesítce s pohonem 2x4 a roztomilým kukučem s dvojicí kulatých světel, následují třístovka a pětistovka ve stejném hávu, ty už z pohonem 4x4, poté loňská novinka pětistovka ProMax, která od letoška je také ve verzi 570, a řadu zakončuje dlouhá M565L a letošní novinka M570L, jež je předmětem tohoto testu. Cenové rozpětí je také širokánské, od 90 tisíc po dvojnásobek, konkrétně 181 990 Kč za pětsetsedmdesátku. Vedle pracovních čtyřkolek seženete i UTV autíčka Linhai, můžete mít buď elektrickou verzi, benzínovou pětsetsedmdesátku T-Boss anebo vrcholný model 1100 Diesel s tříválcovou naftovou japonskou Kubotou. Vybere si prostě každý.

Ale teď už pojďme na 570, celý jménem M570L EPS 4x4. Už podle označení vidíte, že se jedná o dlouhou čtyřkolku, vybavenou posilovačem řízení a samozřejmě pohonem všech kol. U té poslední věci se zastavíme, tam je totiž ten hlavní rozdíl proti M565L. Ta v nabídce zůstává pouze s homologací T3b, tedy traktorové s „pevným“ zadkem a zaplatíte za ni o sedm tisíc korun méně, a naopak M570L má motocyklovou homologaci L7e a plní normu Euro 5 – pětšestpětka mívala pouze Euro 4. To znamená, že M570L má diferenciál i vzadu, a ten si můžete zamknout. To se provádí samostatným tlačítkem na přístrojové desce, jinak přepínání pohonu 2x4/4x4 a zamykání diferenciálu předního probíhá klasickými přepínacími tlačítky na pravé rukojeti. Jednoduché, přehledné, navíc na displeji vám hned svítí, co máte zvoleno za pohon.

Displej byl jednou z novinek modelu M565L a rozhodně patří mezi kladné body celé čtyřkolky. Je velký a krásně přehledný, když ve třech kruhových výsečích nabídne teplotu chladicí kapaliny, otáčky motoru a stav paliva v nádrži. Aktuální rychlost je zobrazována velkými číslicemi uprostřed. Pod displejem jsou samostatné kontrolky, které se kromě provozních věcí týkají i zařazeného převodu, kde je na výběr čtyřkolková klasika, tedy rychlý, pomalý, zpátečka, neutrál a také parkovací, další z novinek známé již od pětšestpětky. Řazení se provádí pákou nalevo, ta má pohyb v jedné rovině, žádné zubaté schodiště, ale občas musíte se čtyřkolkou trochu pohnout, abyste přeřadili. Co mi moc nevoní, že motor nenastartujete v jiné poloze než na neutrál, nejde to na P, a taky bych ocenil, kdyby Linhai tak hlasitě neječel, kdykoli zařadíte couvačku – je záhodno, aby o tom vědělo blízké okolí, že couváte, a nemusí to být slyšet až v obchoďáku v centru Plzně.

Design je vždy otázkou osobních preferencí, ale čtyřkolky Linhai v posledních generacích jednoznačně patří mezi ty líbivé. Už od dob M550 je tady čtyřoký čumák s LED svícením i blinkry a sám za sebe říkám, že bych ho klidně ještě pár let nechal naživu, vypadá hodně nadčasově. A je jedno, jestli se bavíme o červeném, černém (s elegantními tmavě hnědými prvky) nebo testovaném pískovém provedení. To je teď docela módní, ale obávám se, že plasty poměrně brzy zajdou, náš testovaný stroj byl poměrně zánovní, a přitom působil, jako by toho už měl za sebou opravdu dost. Také samolepky by mohly držet lépe, na druhou stranu tohle se mi u Linhaie stalo poprvé, že bych byl trochu rozpačitý z celkového dojmu. Jinak když prozkoumáte kvalitu smontování i zpracování, nemůžu říct vzhledem k cenovce křivého slova.

Co naopak musím pochválit, je bohatá výbava. Vidíte to už na první pohled – trubkové nosiče vpředu i vzadu, krásné hliníkové 12“ ráfky, opěrka pro spolujezdce, kryty rukojetí, naviják s dálkovým ovládáním ze řídítka, již zmíněné LED osvětlení. Bližší ohledání odhalí také 12V i USB zásuvku či homologované tažné zařízení a zapomenout nesmíme samozřejmě na posilovač řízení, ale bez něj si dlouhou pětistovku už opravdu nedokážu představit. Trochu rozporuplné dojmy mám z úložných prostor – za sedačkou spolujezdce máte pěknou schránku, akorát že dostat se do ní, to znamená vyjmout zpod nosičů její plastový dekl, a to se často neobejde bez odřených rukou a sprostých slovíček.

Motor s variátorem zůstává úplně stejný, až na to, že plní přísnější emisní a hlukovou normu. Co se rámusu týče, už M565L byla pěkně tichá, a to i s traktorovou homologací, a stěžovat si nemůžu ani u nové M570L. Při rozumné jízdě v lese při plnění pracovních povinností určitě zvířátka nadměrně plašit nebudete. Nižší emise mívají velice často za následek určité otupění motoru, a to bych řekl, že platí i zde. Ne že by pětsetsedmdesátka nejela, její krátkozdvihový půllitrový jednoválec má síly na tahání dost, ale jeho reakce na pobídnutí plynovou páčkou je taková umírněnější. Nejvíce znát je to při rozjezdu, když chcete vypálit z místa a dostanete „jen“ svižné odlepení se z místa, žádný dramatický odpal. Stejně tak vysoké rychlosti nejsou doménou M570L, tachometr se k osmdesátce po rovině přibližuje rozvážně, citelné tou dobou jsou už i vibrace, ale to k tomuto agregátu tak nějak patří. Je spíše hrubšího zrna, ale není to vyloženě nepříjemné. A když už se nimrám v negativních položkách, zmíním ještě poměrně časté spínání ventilátoru chlazení, opět shodné s M565L. Ale jsou to všechno takové drobnosti, které vyzní až při přímém porovnání s podstatně dražší konkurencí, jinak kdo po M570L touží, ten si myslím, že na motor žehrat nebude. Dynamika ve středním pásmu je velmi dobrá a síly má pro terénní hrátky víc než dost.

Co se týče podvozku, zůstává M570L shodná s M565L, samozřejmě s tím, že se jedná o „motorku“ s oběma uzavíratelnými diferáky. Naladění odpružení je tužší a čtyřkolka nežehlí nerovnosti tak snadno jako dražší konkurenti, ale opět říkám, že s ohledem na cenu je předváděný výkon velice dobrý. Aspoň se vám nikde nestane, že by se Linhai rozhoupal. Světlá výška je velmi dobrá, samozřejmě u dlouhých čtyřkolek si musíte dávat pozor, když přejíždíte hrb, abyste nezůstali viset za břicho. Ale to se mi nikde nestalo. Ovladatelnost je díky posilovači řízení velice snadná, čtyřkolka krásně poslouchá a již zmíněný posilovač pěkně tlumí kopance od terénních nerovností. Rozhodně nemusíte mít strach, že byste na jízdu potřebovali mít svaly jako Rambo.

Vysoké hodnocení si ode mě odnesou brzdy, ty fungují velice dobře a vyhovuje mi, že čtyřkolky Linhai mají ovládání brzd na levém konci řídítek, nikoli jako motorky na pravém – a to říkám jako celoživotní motorkář! Samozřejmě že je tady i nožní páka, kterou chválím za to, že se řidiči neplete pod nohy. Ale to souvisí s tou bohatou nabídkou prostoru na palubě, M570L působí jako velká pohodlná čtyřkolka, která možná ztrácí body v otázce sportovního nasazení, pro které by potřebovala užší sedlo a divočejší motor, ale naopak je nabere při hodnocení každodenního komfortu a pracovních výkonů.