QuadMania.cz

Když se řeklo Segway, většina lidí si donedávna představila taková ta balanční vozítka, proslavená třeba po Praze haváriemi opilých turistů. Dnes se tato značka jmenuje Segway-Ninebot Inc., neboť před sedmi lety došlo ke spojení původní americké a nové čínské značky a od té doby spolu vytvářejí v oblasti osobní přepravy kdeco. V roce 2018 ovšem přišel docela šok, když byla založena samostatná divize Segway Technology Co. Ltd., sídlící v Číně, kde se vyrábějí terénní vozidla kategorií ATV, SSV a ATV, přičemž jejich vývoj probíhá především v USA. Čtyřkolka Segway, to ještě dnes překvapí i v automotive sektoru zběhlého člověka, ale kdo se s nimi jednou setká, určitě se mu vryjí do paměti. Specifický design, slušné zpracování, zajímavá patentovaná řešení, to jsou charakteristické prvky strojů Segway. Na hybridní verze, jimiž při své premiéře značka zaujala především, sice pořád ještě čekáme, ale ony ty tradiční benzínové alternativy mají také co nabídnout. Fugleman je toho jasným důkazem.

UTV Fugleman se u nás prodává prozatím ve dvou verzích, a to coby levnější UT10 E a o něco dražší UT10 X, které jsme měli v testu. Možná bude dobré začít právě těmi cenami, abyste si udělali představu, v jakém predátorském teritoriu se pohybujeme: levnější znamená 419 990 Kč a draží potom 449 990 Kč. Čili tady jsme v té nejvyšší třídě, v níž si to Fugleman rozdává s litrovými UTV CFMOTO Gladiator, Can-Am Traxter či Polaris Ranger, proti nimž má ovšem výhodu nižší ceny (s výjimkou Gladiatoru) a především výkonu. Konkurenti se chlubí motory o výkonu kolem 80-90 koní, dvouválec Segwaye má ale 105 koní a 93,5 newtonmetrů. Za nemálo peněz dostanete také opravdu hodně výkonu. Vlastně za méně peněz více koní než u konkurence. To by šlo.

Jako u všech produktů značky Segway i u Fuglemanu platí, že jej poznáte naprosto bezpečně. Nevím, jak to Amíci (nebo Číňané?) dělají, ale design je charakteristický a nezaměnitelný. A myslím, že se se mnou nebudete přít, když napíšu, že je i moc pěkný. Dominantní částí je skosený čumák, jenž má být praktický v tom, že přes něj dobře vidíte – vlastně u těch UTV jsou vysoké čumáky zbytečné, motor v nich není. Uvidíme, co vydrží světla, za zrovna moc krytá nejsou. Svícení je tady žárovkové, ale to zapínáte fakt jen za tmy, jinak si vystačíte s pěknými LED obrysovkami.

Na pozitivním dojmu z designu se podílí také korba, která pěkně navazuje na linky stroje. Na některých UTV korba vypadá, jako byste si na plato posadili velkou přepravku, u Fuglemanu tvoří celkový vzhled. Její plocha je dostatečně dimenzovaná na euro paletu a ještě vám místo zbude, když rozměry jsou 92x130x29 cm. V rozích najdete bytelná oka, na korbě jsou potom madla, za která se dá taky leccos přikurtovat. Sklopné čelo sloužící i jako stupátko drží ocelová lanka, která se při zavírání nepletou a vůbec celý mechanismus otevírání a zavírání odpovídá cenové relaci, s tímhle je radost pracovat. Co je naopak horší zážitek, to je manipulace se sklápěním celé korby. Což o to, sklopit jde po odjištění pákou z jedné či druhé strany dobře a díky tlumičům vám „nevypadne z ruky“, ale vrátit ji zpátky do původní polohy, to už musíte pořádně zabrat. Že je korba navzdory plastovému vnějšku dostatečně masivní, o tom svědčí povolené zatížení až 350 kg.

Ale to jsme začali nějak odzadu. Pojďme nejprve usednout za volant. Abychom se tam dostali, musíme otevřít velké plastové dveře, jež jsou hlavním rozlišovacím znakem verze X proti základnímu éčku, jež disponuje sítěmi. Otevírání je akorát zevnitř, ale to ničemu nevadí, aspoň to není komplikované. Ocelová páka navíc vypadá, že ji jen tak nějaké dřevorubecké zacházení nerozhází. Dveře samozřejmě nejsou vždycky výhra, když děláte něco v lese a potřebujete každou chvíli nasednout a přejet, tak jsou sítě asi operativnější, na druhou stranu čistota v kokpitu je neporovnatelně lepší – prostě vám sem nelítá bordel. Chtělo by se napsat, že je tady také větší teplo, protože sem tolik netáhne, ovšem Fugleman má jen nízké plexi v základu, takže luftu máte na palubě víc než dost. Díky homologaci T1b teoreticky nemusíte mít na řízení helmu, prakticky to je ale za chladnějšího počasí nutnost. No, možná i za teplejšího, když vezmeme v potaz létající hmyz…

Fugleman řidiče potěší posuvným sedadlem, to v UTV není vždy běžnou výbavou, nastavit si můžete i volant, a to v opravdu velkém rozmezí. Místa k sezení jsou tu tradičně tři, a to na sedadlech s kombinovaným potahem, přičemž to prostřední místo je menší a sklopné opěradlo ukrývá velký úložný prostor. Vůbec míst, kam něco odložit, je ve Fuglemanu spousta, před tím prostředním sedadlem jsou držáky hned na tři láhve, po celé šířce přístrojové desky je mělká, na tři části rozdělená přihrádka a před spolujezdcem najdete uzavíratelný velký prostor. My jsme tam měli odložený hlavně ovladač od navijáku, který je u verze X větší 4500lbs.

Že sedíte ve verzi X, to kromě dveří poznáte naprosto bezpečně podle obrovského 10,4“ barevného displeje uprostřed přístrojovky. Tady se vám promítají údaje z navigace včetně satelitního zobrazení, což na první pohled může člověku připadat jako pitomost, protože s Fuglemanem určitě nebudete jezdit daleko do neznámých krajů, jenomže ono je to naopak skvělé v tom, že když se ztratíte v lesích a polích, naprosto jednoduše najdete cestu ven. Nechybí možnost propojení s mobilem, pouštění hudby, údaje o vozidle, prostě věci, které u užitkového vozidla opravdu nečekáte. Ale kdo říká, že v roce 2022 musíte pořád fungovat jako ve středověku?

Ten displej je opravdu fajn, vytknul bych mu akorát to, že dost dlouho nabíhá, než začne něco ukazovat. Aspoň že tam běží moc pěkné intro s akčním videem. O něco kratší čas potřebuje na svou aktivaci TFT displej sloužící jako přístrojový panel, kde najdete takové ty klasické záležitosti, jako je rychlost, otáčkoměr, palivoměr (který díky 45litrové nádrži moc neubývá), zvolený převod a pohon. U toho se zastavím, páka na volbu převodových režimů je přímo vedle volantu dobře dostupná, ovšem řadí se v jedné lajně a přesun mezi jednotlivými režimy byl poměrně těžkopádný. Muselo se hodně zabrat (občas to nešlo vůbec a musel jsem trochu popojet) a většinou to člověk přestřelil do další polohy. Pohon se volí klasickým čtyřkolkovým přepínačem vlevo dole pod volantem, standardně je poháněný pevný zadek (homologace T1b, že), červeným čudlíkem připínáte předek, žlutým potom můžete ještě zamknout přední diferák.

Do jízdy se ovšem můžete pustit až poté, co otočíte klíčkem – sakra, co to bylo za randál?! Jo, otočíte klíček a Fugleman zapípá. Ale jak hlasitě! Ten nepípá, ten řve. A někde za vašimi zády, takže se spolehlivě leknete. Další řev přichází v okamžiku, kdy se nepřipoutáte. Známe to z aut, ale žádné, v kterém jsem kdy jel, takhle šíleně neječelo. Víc než výstražné pípání to připomíná ječení alarmu. Na jednu stranu je tohle připomenutí bezpečnostních pásů fajn, na stranu druhou je Fugleman pořád pracovním náčiním, s nímž často jen tak popojíždíte, a už vidím lesáky, jak se donekonečna poutají a odpoutávají. Vsadím se, že ten pás řidiče zůstane stabilně zapnutý a řidič si bude sedat na něj. Další intenzivní zvuk je spojen se zařazením zpátečky a stejný poplach vás čeká v okamžiku, kdy po zastavení vozidla a chcípnutí motoru nevytáhnete ruční brzdu – to nevadí, že máte volič režimů v parkovací poloze a že stojíte na rovině, prostě tu ručku vytáhnout musíte. Občas se říká, že méně je někdy více, a v případě zvukového projevu Fuglemanu to platí naprosto. Kdyby to aspoň neječelo tolik, u jinak prémiově působícího stroje za bezmála půl milionu…

Všechny tyto strasti jsou ale zapomenuty, když zmáčknete samostatné tlačítko startéru a uvedete v život litrový řadový dvouválec uložený za kabinou. Jeho zvukový projev je tlumený, ale cítíte v něm ten potenciál. Tedy pokud vám předtím nějaký zlomyslník nepřepnul kolébkové tlačítko pod centrálním displejem do pozice E jako Economy. To se mi přesně stalo a byl jsem z těch udávaných sto koní docela rozčarovaný. Jako jelo to, ale že by to byl nějaký zázrak… Ten přišel, když jsem objevil tu zradu a přepnul na sportovní S. Lidičky, tak tohle by mi mohlo do garáže! Reakce na plyn se dramaticky přiostřila a i zvuk z výfuku začal dávat vědět, že tohle bude jiná káva. A taky že jo! Rázem zapomenete, že sedíte v užitkáči a najednou máte pod sebou velice zábavné náčiní. Na asfaltu při rozjezdu hoří špunty a máte co dělat udržet Fuglemana v požadovaném směru, zejména když se rozjíždíte trochu do zatáčky, třeba při výjezdu z polní cesty. Joj to to peláší, pořád bokem, pořád – doprčic co je? Co se stalo, co se pokazilo? Benzín, zapalování, kde je chyba? Nikde, stačí se podívat na tachometr – 60 km/h, hotovo, končíme. Traktorová homologace. A fakt zapomeňte na to, že byste to nějak plným plynem ošálili a dostali z Fuglemanu třeba sedm pětek. Ani omylem. U čtyřkolek nebo slabších UTV mě tohle omezení nikdy nějak neštvalo, ale Fugleman s tím svým potenciálem je teda zaříznutý v rozletu fest. Aspoň osmdesát, kdyby to šlo, to by byla paráda…

Tak se vraťme zpátky do terénu, tam těch šedesát zase tak často nejezdíte. A je to teda ultra zábava. Dveřmi napřed lítáte v jednom kuse, stačí trochu přišlápnout plynový pedál. Tady bych teda rád podotkl, že reakce je okamžitá, ale ne zběsilá, rozhodně se nemusíte bát, že byste se dotkli a kola šla hned do smyku. To ne, kontrola je příkladná. Ale ta síla, když to tam potom pošlete, to je zážitek… Testovací místo dobře známe a vede do něj tak prudký sjezd, že jsem se při první návštěvě opravdu hodně bál, že to prostě nemůžeme dolů ubrzdit, visel jsem v pásech jednoho čínského UTV a ječel. Když jsem to potom jel nahoru, dával jsem si pomalý převod a uzávěrky všeho a nahoře si oddychl, že se tam vozidlo vyškrábalo. Teď jsem si jen ze zvyku připojil předek a na rychlý převod vyletěl nahoru tak, že jsem ještě do některých zákrut raději trochu ubíral plyn! Pokud chcete opravdu hodně výkonu, Fugleman je stroj pro vás. Nejde jen o zábavu, kterou servíruje plnými hrstmi, ale i o to, že na kouli utáhne nebrzděné čtyři a brzděných sedm metráků. Tedy, to jsou homologační záležitosti, ten motor by utáhl mnohem víc.

Co je velice důležité, že tu sílu dokáže Fugleman přenést na povrch. Pěkná hliníková čtrnáctipalcová kola s beadlocky, abyste nezuli pláště, kopírují povrch přesně podle toho, jak jim to diktují tlumiče s progresivními pružinami a zdvihy 27 a 28 cm. A ty dělají svou práci skvěle, takhle komfortně jsem snad ještě na žádném ATV ani UTV nejel. Zároveň jsme testovali jedno malé čínské UTV za poloviční cenu a ten rozdíl v kvalitě jízdy byl obrovský. Žádné tvrdé drncání, prostě můžete letět a podvozek si to nějak pobere. Na konstrukci ramen i šasi je použita chrommolybdenová ocel, takže taky žádné bláto. Ovládání výrazně ulehčuje sériově montovaný posilovač řízení se třemi automaticky volenými režimy, přičemž mi řízení nikdy nepřišlo příliš lehké ani necitlivé. Segway Fugleman UT10 X zkrátka do té nejvyšší ligy útévéček jednoznačně patří. Jenom škoda, že je tak hrozně uječený…