QuadMania.cz

V jednoduchosti je krása a tahle Yamaha opravdu jednoduchá je. Jednoválcový vzducháč upevněný v klasickém rámu s dvojitými A rameny na předku a klasickou sportovní kyvkou vzadu. Rám je vyveden v krásném červeném eloxu a jsou na něm kapoty s tradičním designem sportovních čtyřkolek s ladičkami ve znaku. Naše testovací 250 je vybavena homologační sadou, ta obnáší nahrazení zamračených agresivních světel nevzhlednou krychlí a samozřejmě doplnění blinkrů, Přední světlo čtyřkolce opravdu nesedí, ale jiná cesta pro schválení na silnici bohužel není, takže co se dá dělat. Překvapením byla odolnost polepů, které jsme při testu několikrát namočili, odřeli pískem a větvemi a  nakonec prohnali wapkou. Tato procedura na nich nenechala žádné následky a čtyřkolka byla jako nová. Kromě předního světla je na Yamaze ještě trochu zvláštní umístění „přístrojovky“, která je na levém řidítku. Vše, včetně kontrolek je přehledně vidět, otázkou ale je, co se stane po prvním převrácení. Dost teorie, oblékám chrániče a dres, otáčím klíčkem a dvěpade bez protestů naskočí. Vzducháč je třeba trochu zahřát a můžem vyrazit na trať. První pocit je jak při jízdě na dětské čtyřkolce, kolena na předních plastech, vysednout se dá až na nášlapy a druhá noha je stále na stupačce. Najíždím tedy trochu s respektem na první lavici. Lehoučká čtyřkolka vyletí do vzduchu a dopadne se sametovou lehkostí na měkký a progresivní podvozek. Zkouším tedy stále víc a dvěpade skáče jakoby se nechumelilo. Na každý skok je ale třeba se pořádně rozjet, přeci jen dvěstěpadesátka nedokáže na krátkém rozjezdu vytáhnout čtyřkolku do dost velké nájezdové rychlosti. Co Yamaha ztrácí výkonem, hravě nažene lehkostí, ovladatelností a dokonale vyladěným podvozkem. I při přejíždění velkých nerovností nedostává jezdec velké rázy do rukou a řidítka nemají tendence se rozkmitat. Dokonalý byl pak pocit, kdy jsem hodinu a půl v kuse jezdil celkem ostře a ze čtyřkolky jsem slezl bez známky únavy. Lehký stroj tolik neunaví a není třeba se s ní příliš prát. Ale abychom jen nechválili - jistým záporem sportovních Yamah je úzká a vysoká stavba. Ani dvěpade bohužel nevybočuje z řady. Naštěstí jsou v nabídce díly od mnoha výrobců a čtyřkolku lze pro závodní využití případně doupravit. Úzká stavba se projevuje především v utažených zatáčkách, kde spíše než do driftu se čtyřkolce chce na dvě kola. Pokud chcete jezdit zadními koly stranou, musíte hodně vysednout a hodně se snažit, zadarmo rozhodně nic nedostanete. Když pak ale sjedete z trati a chcete si se čtyřkolkou užít trochu jinou zábavu, budete její agilnost milovat. Na dvě kola ji dostanete s rukou za zády a jezdit po dvou na ní najednou umí jezdit každý. Stejně zábavné je pak dobrždění se zadními koly ve vzduchu. Dvoupístkové Nissiny se dají perfektně dávkovat a jedním prstem zabrzdíte jak se říká na pětníku. „Stoppie“ navíc napomáhají obuté pneumatiky Maxxis, které se zakusují do podkladu opravdu statečně. Dost ale bylo nesmyslů, jedeme vyzkoušet čtyřkolku na spíše endurovou trať do pískovny. Po dlouhých deštích byl podklad hodně mokrý a nechyběly louže a brody. Na mokrém podkladu se nechala Yamaha vodit naprosto perfektně, ale v dlouhých výjezdech a hlubších brodech trochu ztrácela dech. Motor je třeba držet stále pod plným plynem ve vysokých otáčkách a neustále řadit, řadit a řadit! A to je to, co mě na čtyřkolce baví. Zařadit dvojku a objet na ní celou trať zvládne každý, ale přesně odhadovat správné otáčky a úpřesný okamžik zařazení dalšího kvaltu je mnohem větší požitek. 

Závěr

Co tedy napsat závěrem? Yamaha YFM 250 je velice povedená čtyřkolka, která dokonale dokazuje, že objem není zdaleka vše. Pro ostřílené závodníky možná bude trochu slabá, ale běžný civilní jezdec nebo třeba závodící junioři v ní najdou dokonalé náčiní na závody v Cross Country, nebo na MX trati. Pochválit musíme dokonalé zpracování, probarvené pružné plasty, kvalitní polepy i zajímavý design, který bohužel trochu degraduje homologační sada. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na nenáročný servis čtyřkolky, která vás rozhodně nezruinuje.