Nejvíc Vás asi bude zajímat srovnání s
menší dvěstěpadesátkou. Na první pohled je to jen sto kubíků navíc, když si ale na quad sednete, je všechno jinak. Třistapadesátka je na všechny strany o
něco větší a pro jezdce vyšší postavy je tak mnohem jednodušší se na čtyřkolku poskládat a pohybovat se na ní.
Designově ani střední Raptor nevybočuje ze standardních křivek modrých quadů. Agresivní světla, zde bohužel zalepená kvůli homologaci,
ostré rysy kapoty, minimum plastů pod sedlem. Celkově stroj působí svěžím a sportovním dojmem. Jediné, co vzhled narušuje je
krabice předního světla, daň za jízdu po silnici, s tím se bohužel nedá nic dělat. Blinkry, ani zadní světlo už čtyřkolku nijak výrazně neruší, stejně jako minimalistická přístrojovka umístěná na středu řidítek, která zobrazuje vše, co je třeba. Výhrady mám naopak ke kontrolce neutrálu a oleje, která je umístěná před řidítky a pokud se nepředkloníte, nevidíte na ni.
Zpracování je u Yamahy tradičně perfektní, nic nikde nevrže, nepřekáží, nikde žádné vůle. Čtyřkolka před námi už prošla rukama několika desítkám jezdců a bylo na ní vidět, že už si prožila své včetně několika převrácení, přesto však byly plasty pouze
povrchově odřené a místy měly bílá místa, i to o něčem svědčí. Ovladače na řidítkách jsou klasické, včetně parkovací brzdy. Trochu
netradiční je umístění spínače zpátečky vpravo vedle motoru ve spodní části čtyřkolky. Zespodu je quad chráněn krytem motoru a plastovým krytem kotouče a řetězu, na kterém bylo vidět, že má něco za sebou, ale při menších ranách určitě rozetu a brzdu ochrání.
Jako všechny Yamahy je i třipade
hodně úzká, přední tlumiče jsou téměř kolmo k zemi a ramena jsou širší než delší. Úzká stavba má své výhody i nevýhody a kdo chce závodit, musí podvozek určitě ladit. Na druhou stranu na
cross country úseky není užší stavba od věci a při proplétání mezi stromy je každý centimetr dobrý. Ovšem při každém driftu je třeba si pečlivě hlídat stabilitu stroje, stačí drobná rýha, do které se zadní kola chytí, a z kontrolovaného smyku je nekontrolovaný let.
Tím se dostáváme k jízdě. Vzduchem chlazený motor chytá se sytičem bez problémů, před samotnou jízdou je třeba ho nechat pořádně
prohřát. Ochotně se vytáčí a je znát, že jde o sportovní agregát. V nízkých otáčkách se mu tolik nelíbí a co v něm vězí, předvádí teprve když ho trochu podržíte pod krkem. Jednička zapadá naprosto hladce, pomalu pouštím spojku, přesto místo hladkého rozjezdu
jde spíš o přískok, spojka zabírá až na samém konci svého chodu. V prvních zatáčkách jedu opravdu opatrně, přeci jen čtyřkolka bez nášlapů nevěstí nic dobrého. První dojem je
obrovská lehkost, čtyřkolka jakoby nic nevážila a nechá se rychle vodit v utažených zatáčkách. Stejně jednoduché jsou i skoky, kde si se strojem můžete pohrát a zkusit i nějaký ten trik. Při dopadu vše hladce poberou vynikající tlumiče a dorazy ucítíte jen velice zřídka.
Méně příjemné jsou táhlé oblouky, ve kterých limituje právě úzká stavba stroje. Pár centimetrů na každé straně by dokázalo divy. Díky nízké váze je
velice slušná i akcelerace a s lepšími pneumatikami by mohly být starty zajímavou záležitostí. Malým zklamáním pro mě byly brzdy, měly hodně tupý nástup a efekt nebyl takový, jaký bych si představoval. Z testu menší 250 navíc víme, že
namontovaná soustava brzdit umí, takže předpokládám, že na vině jsou špatné destičky, nebo zavzdušnění.
Na závěr jsme se opět dostali k zábavě. To, že jde čtyřkolka na dvě kola jakoby nic, je předem jasné, i nezkušený jezdec
zvládne tuto dovednost za pár minut. Více citu to chce při jízdě po zadních. Čtyřkolka odlepí čumák od země naprosto bez problémů, díky krátkému chodu spojky je ale třeba včas kontrolovat úhel náklonu, jinak budete stejně jako já orat zem zadním madlem.
Závěr
Jak tedy shrnout tuhle Yamahu? Především asi jako univerzál, dokáže toho opravdu hodně, od
výletů do přírody přes silniční přesuny až po jízdy na trati a závody. V sériovém stavu se ale jedná především o nenákladný rekreační stroj, který jen tak neomrzí a po pár investicích do podvozku se z něj stává slušné závodní náčiní.