QuadMania.cz

Banát září 2010, Eibenthal, RO.

Po půl roce ježdění na čtyřkolce jsem dospěl do bodu, kdy už bylo jasno, že mně to baví a je potřeba učinit další krok. Následoval upgrade z Linhaje na Polarise a po zkušenostech s ježděním v nepřátelském prostředí české kotliny také touha zajezdit si svobodně, bez rizika konfliktů a v pěkném terénu. Dali jsme s Profíkem pokec a rozhodli se pro Rumunsko. To hlavně z důvodu bezproblémového průjezdu přes hranice, protože byla v rozhodování i Ukrajina. Nechtěli jsme žádný organizovaný zájezd a protože takovou akci jsme podnikali poprvé, zvítězil ve výběru lokality Banát, oblast kde je zachováno několik českých vesniček a tedy odpadl problém s jazykovou bariérou. Oslovili jsme pár kamarádů, které jsme už znali z dřívějších akcí doma a začali věci dávat jasnější obrysy. Protože se ještě zdaleka nepovažuji za jezdce vysokých kvalit, bylo mým cílem udělat akci bez extrémů, pokud možno bez poškození lidského i technického materiálu, trochu zabahnit, nějaký triálek a poznat kraj. Na řadu přišlo zvolit ubytování, kterého se v této oblasti nabízí dostatek. Nakonec jsem se rozhodl (a ostatní kupodivu souhlasili) pro pobyt v lůně přírody na salaši v kopcích a chtěl tak spojit čtyřkolku a táboření. Posléze se okruh účastníků rapidně tenčil z různých vážných osobních důvodů a zbyli jsme jen tři - já, Profík a Michal05. Nakonec se k nám připojil Rychlejjezdec, z čehož jsem měl vzhledem k našemu rozdílnému pojetí vyžití na čtyřkolce obavy, ale tyto rozdíly se podařilo tu s větším a někdy trošičku menším úspěchem překonat. Vyrazili jsme v pátek 3.9. večer po trase Praha - Bratislava - Szeged - Oršava (přístavní město u Dunaje) a dále po silnici zařízlé do skal podle Dunaje do Eibenthalu (česky Tisové údolí). Do Eibenthalu vede od Dunaje prašná, kamenitá, 6 km dlouhá, prudce stoupající a v zákrutách se vinoucí cesta, kterou naše osobáky s vlekem zvládly na první převod a s občasným drásáním pneumatik v pohodě (Rychlíkův offroad s prstem v nose). Jak jsme se kroutili nahoru, střídavě na nás vykoukl vzdalující se lesknoucí Dunaj prorážející si cestu jižním cípem Karpat a kouzelné stráně zarostlé hustým lesem, plantáže ostružin a výčnělky skalních stěn. Poslední zákruta byla za námi a ocitli jsme se v mělkém sedle, odkud se naskýtal úžasný výhled dál do nekonečných kopců, lesů, luk a políček a kde se cesta dělila na několik polních a jednu asfaltovou do Eibenthalu, který na nás za pár okamžiků vykoukl jako z pohádky. Projeli jsme kus obce a začali se ptát na Jendu Jágra, u kterého jsme měli objednanou salaš. Nikdo nikde, vrátka do zahrádek všude otevřená a tak jsme se osmělili a hned napoprvé uspěli u souseda, který nám ho zavolal. Přivítání bylo srdečné, nabídnutý kalíšek slivovice jsme vzhledem k mnohahodinové jízdě a nevyspání odmítli a složili stroje z přívěsů. Ty jsme pak zapřáhli za kolky, naložili věcmi a vyrazili za Jendou na jeho čtyřkolce vzhůru na salaš. (akorát Rychlík byl ušetřen přebalování, neb jeho vůz byl jako jediný schopen tam dojet po svých) Naivně jsem se domníval, že salaš bude na kopečku nad vesnicí, ale skutečnost byla taková, že po půl hodině jízdy na redukci a 4x4 vymletou polní cestou do strmého kopce na jedné z rovinek Jenda zastavil, ukázal prstem na místo kdesi nahoře, za několika údolími a prohlásil : "tak tam to je" A opravdu - tam v dáli vysoko byl vidět malinkatý domeček na vrcholu u lesa, na louce zalité sluncem, na místě darovaném člověku přírodou k radosti, k návratu ke kořenům a k pokoře. Další hrabání se na hranici trakce nahoru a dolů, lesem i loukami, poslední strmý výjezd a cesta podél lesa - a najednou to bylo před námi, celá krása toho místa, sezení pod košatými tisy, ohniště, salaš a neskutečný výhled všemi směry, kopce, lesy a louky kam oko dohlédlo, panoráma jež nelze slovy popsat, vjem který se musí zažít a nechat do sebe vstoupit, první co mně napadlo bylo slovo Ráj, byl jsem okouzlen a rozlil se ve mně pocit pohody, svobody a bezstarostnosti. Jenda nám ukázal kde co najdeme, ukázal nám studánku vyvěrající kousek pod salaší v lesíku a s přáním hezkého pobytu odjel. Dali jsme si pivko, Michal a Rychlík se nastěhovali do salaše a já s Profíkem postavili stany. Zbývalo zajet do lesa pro pár soušek, nařezat dřevo na oheň a den se začal střídat s nocí. Příjezd jsme zakončili posezením u ohně. Větrný večer a noc vystřídalo nádherné ráno, posezení v kadibudce s nejkrásnějším výhledem na světě a natěšení jsme vyrazili na první průzkum okolí. Vydali jsme se po starých cestách zakousnutých v prudkých údolích , podle stromů vyrostlých na nich z úletů desetiletí nepoužívaných a žasli nad divokostí, opuštěností a neprostupností terénu. Jízda nebyla náročná, cesta zřetelně patrná a kolkou bezproblémově sjízdná a snad jen příkré srázy a propasti vedle ní jí dávaly trochu pikantnosti. Kochal jsem se kochal a tak mi přátelé trochu ujeli, na nejbližší rovince jsem je chtěl dohnat a přitlačil na páčku a i tak jsem nejel víc než 50. Najednou rána jako bych narazil do zdi, let bokem dobrých dvacet metrů a Polárka je na zádech, já ještě pár metrů pokračuji a do skalnatého podloží vyrývám tělem dlouhou, jasně parnou brázdu a končím na hraně mezi cestou a kolmou stěnou končící kdesi hluboko pode mnou korytem zarostlého potoka. Chvíli ležím, hlavou mi běží kdovíco a pak opatrně vstávám. Bolí mně všechno, ale zdá se, že kromě otlučenin nedošlo k žádné újmě. Snažím se obrátit stroj, ale marně, tak pískám a volám o pomoc a za chvíli se vrací Michal a společným úsilím vracíme kolku zpět na čtyři. Až na prasklé zrcátko a jeden knot do pneu škody naštěstí žádné, už se vrací i ostatní a nevěřícně koukají, jak jsem se mohl vyvalit na rovné cestě. Objevujeme do cesty zasahující kus skály, skrytý pod zelení, část uražená mým předním ráfkem a tak blahořečím plecháčům, které jdou snadno vyklepat do původního tvaru. Že to byla překážka dobře skrytá potvrzuje o pár dní později Profík, když ji naštěstí v menší rychlosti trefil také a díky bohu to ustál. Pod roztrženou bundou jsem na předloktí objevil menší tržnou ránu, Profík mně promptně ošetřil a mohlo se jet dál. Naštěstí to byl jediný karambol, který nás na celé akci potkal. Já tím získal dostatečný respekt k neznámým cestám a také jsem se budil při každém otočení na pravý bok. Večer jako obvykle do lesa na dřevo, posezení u ohně, které znepříjemňoval silně vanoucí vítr. Jak jsme posléze zjistili, ve vsi nějakých 500 výškových metrů níže panovalo léto v plné síle a příjemné bezvětří, takže nás už pak neděsilo probuzení do pošmourného rána do mlhy a větru, protože stačilo osedlat a odjet kousek dál a bundy končily v boxech. Další dny jsme se pokoušeli dojet do obce Gerník, což se nám bohužel nikdy nepovedlo. Vždy jsme narazili na bod, kde to prostě nešlo dál a byť stačilo překonat pár set metrů skály, zůstala nám cesta zapovězena. Než se podařilo najít objížďku prozkoumáváním možných i nemožných směrů, bylo již šero a nejvyšší čas k návratu, tedy abych byl přesný tak jsem to byl já, kdo odmítl jezdit v noci a ostatní se kolegiálně připojili. Nicméně se podařilo dojet do Bígru, další české vesničky uprostřed lesů a skal, a objevit tam hospůdku, bohužel zavřenou. Ovšem místní kluci hned skočili pro hospodskou, česky mluvící Rumunku Annu Maríu a mohli jsme tak vychutnat pocit z beztrestného požití sice poněkud teplejšího, ale ucházejícího piva. Měli jsme chuť na něco k jídlu, ale hospoda nevařila a tak opět místní ochotní kluci skočili naproti za "tetou" a ta se slovy "jémine, já nemám nic připravenýho" přislíbila uvařit. Řekli jsme jí, že nemusí spěchat a vzali kluky na kolky a ti nám ukázali okolí vesnice. Tedy oběd jsme si dali jen já a Rychlík, protože profík pojal podezření, že se počet psů v Bígru sníží o jednoho. Nutno poznamenat, že zbytečně, měli jsme silný vývar a každý asi tři kuřecí stehna s rýží a šťouchanými brambory, domácí okurky, nakládanou papriku a zákusek. Mňam. Hned jsme se objednali na pátek na něco z kance a srnčí polévku. Což tedy opět vyvolalo diskuzi o možných vstupních surovinách, ale mně to nechalo v klidu a bez pochyb. Onu asi dvacetikilometrovou cestu mezi salaší a Bígrem jsme absolvovali během pobytu několikrát, ať už plánovitě, jako výchozí jinam či nouzovou k jistému návratu a provázelo jí kromě snadného profilu a toho, že vedla hlubokým vysokým lesem a pohádkovými lukami i to, že pokaždé jsme byli nuceni minout salaš s volně se pasoucími kravami i prasaty a hlavně dvěma ovčáckými psy. To byl okamžik, kdy jsem byl rád za výměnu Linhaje za Polárku, protože psi předvedli nejen solidní maximálku, ale i výdrž a Rychlíkovi, který se jako první neohroženě pustil do průjezdu po louce kolem nich dlouho chňapali po pneumatice, ačkoliv v jeho stroji tepe dvouválcový Rotax. Psi nám tak kořenili průjezd pokaždé, kromě neděle, kdy měli asi volno. Jeden den jsme se vypravili hledat jeskyni a jezírka, ale zastavila nás Michalovo protržená manžeta. Díly a vercajk jsme bohužel neměli sebou a tak Ryhlík zajel pro vlek, Michala jsme naložili a střídavě já a Rychlík ho dotáhli zpět. Škoda, že jsme věci neměli sebou, Michal je zkušený mechanik a oprava mu zabrala půl hodinky. Předpověď počasí je v oblasti neuvěřitelně přesná, takže moje obavy ze čtvrtečního deště se vyplnily a pršelo celou noc a ani ráno nebylo sluncem zalité. Nicméně jsme si konečně užili solidní bahnění a zaneřádili sebe i stroje dokonale. Také jsme absolvovali cestu do Oršavy pro benzín, nakoupili v prvotřídně zásobeném a čistém supermarketu a cestou zpět obhlédli dalších pár údolí, která by stála za prozkoumání. V Eibenthalu jsme dali pár piv v hospodě "U medvěda" pokecali s místními a od toho večera dělali u salaše dva velké ohně, protože místní se sice dušovali, že naposled tu medvěd člověka sežral už před lety, ale že je zde žijící medvěd masožravec museli přiznat, neb v jeho výkalech našli kopýtka. A kousek od salaše polámal švestky. V pátek opět do Bígru na oběd, karbanátky z divočáka oživily diskuzi o surovinách, ale zbaštili jsme je i zákusek a spokojeně strávili. Jeden den jsme se vypravili do "Údolí koní" pokochali se jejich zdravím a ladností a Michal se neudržel a vjel do bahnitého potoka. Bohužel zapomněl připojit předek a zůstal tam viset, když ho připojil a zabral, tak se propadl až po nádrž a nastoupil Profíkův ze všech stran onavijákovaný tahač. Michal jako zkušený plavec vymontoval svíčku, vyházel vodu z motoru a pětistovka zase ochotně naskočila. Mně se ještě podařilo ve výmolu ohnout rameno, ale hever vzpříčený mezi stromy vše zase napravil. V neděli musel Michal odjet a Rychlík se přidal, protože trpěl bolestí kotníku a nejspíš se také trochu nudil, protože jezdí prostě jinak než my. Když jsme s Profíkem osiřeli, udělali jsme si expedici podle potoka jedním divokým údolím a byla to nejbrutálnější vyjížďka za celou dobu. Bahno, skály, přelézání kamenů a kmenů, náklony kdy jsme kolky radši vedli, výjezdy na hranici, navíjení se do kolmé stráně když to nešlo tam ani zpět, prosekávání se a tak celý den. Návrat výrazně zkomplikovala závada na Profíkově Sportsmanu zaviněná nedostatkem oleje v předním difu, takže místo 4x4 měl jen 4x3 a to nikoliv střídavě na přední kola, ale vpředu stále na jedno stejné, což je zvláště ve výjezdech dost nebezpečné. Poslední večer se nám banát odvděčil za návštěvu krásným letním večerem, ani u naší salaše se nepohnul na stromech ani lístek a tak jsme si povídali pod neuvěřitelně hvězdnatým nebem až pozdě do noci. Poslední den jsme zajeli vykoupat kolky do tůně a zbavit je nánosů bláta, udělali ještě malý výletík po okolí a se smutkem zabalili, uklidili a vyrazili s naloženými vleky zpět do Eibenthalu. U Jendy jsme přepřáhli vleky, nakoupili něco domácí slivovice a rozloučili se. Odjížděli jsme se slzou v oku, s přesvědčením, že se určitě příští rok vrátíme. Nedosáhli jsme všeho, co jsme chtěli, poznali jen zlomek toho, co jsme zamýšleli - ale získali jsme zkušenosti, přežili ve zdraví a máme se na co těšit.

Banát je kraj nádherný, divoký i milý a skýtá všechny druhy terénů. Ze čtyřkolkářského pohledu - každý si tam může najít to svoje. Ať jsou to stovky kilometrů lesních a polních cest, strmé kopce a hluboká údolí, rozbahněné cesty po těžbě dřeva, potoky, louky a lesy. Spousty oblastí nesjízdných, příliš skalnatých, jiné snadnější. Lidi příjemní a pohodoví, na čtyřkolky nikdo nekouká nevraživě, celé dny ani nemusí člověk potkat živou duši. Své si tam najdu já, určitě i Rychlík a pokud by chtěli i jezdci na slabších strojích (třeba Linhajích, Maxech, Jumbech atd.) udělat si výlet, najdou tam i oni vhodné trasy.

Děkuji všem, kteří se zůčastnili a rád si přečtu jejich doplňující komentáře, protože jsem to napsal s vědomím toho, že jde o subjektivní pohled, trochu chaotický a na spostu věcí a zážitků jsem jistě nevzpomněl.

este dotazek.ohledne dalnicnich poplatku?co a kde ste platily popripade co potrebujem,dotet sme jezdily vlakem tet se to poveze na vleku.celkova nad 3,5t

Citace | Odpovědět

slovenskou si kup v čechách, madarskou na slovensku, tam chtěj techničák a v rumunech taky techničák a tam se musíte nák domluvit

Citace | Odpovědět

a kupovals nad nebo do 3,5t a coto stalo?

Citace | Odpovědět

oni si to sami vyčtou z techničáku,madarsko na měsíc 20 euro, rumuni si to taky udělaj podle techničáku 7 euro ale sama si vzala dyško na 10, slováci kupuješ jako u nás, známku na 3,5 t

Citace | Odpovědět

ale my budem nad 3,5 tuny.toyota LC100 plus 2,5t vlek nalozeny 5 kolkama.

Citace | Odpovědět

já mám L200 a celkovou i s vlekem mám 5.400kg, ale kupuju známku do 3,5t a je to v pořádku,samotný auto přes 3,5 nemá a vozejk tahneš jen výjmečně a to neřeší nikdo

Citace | Odpovědět

caprighia> Moc pěkný koncernový kolego.

Citace | Odpovědět

Mychal : akce proběhla i díky vámi zveřejněným poznatkům a vámi velmi pěkně popsané expedici. Aspoň někdy je tohle fórum užitečné při předávání zkušeností

http://img153.imageshack.us/img153/5540/p1110139j.jpg

Citace | Odpovědět

caprighia> není ten mlok nemocnej ma na sobě žlutý fleky to budou asi játra

Citace | Odpovědět

ne von ma omrzliny,je totiz zluty od narozeni tet jen cerna

Citace | Odpovědět

byl pěkně nasranej rudnul za ušima

http://img843.imageshack.us/img843/3389/p1110157.jpg

Citace | Odpovědět

JARDAQUAD> ten mlok je ve farbach can am

Citace | Odpovědět

franco> no jo! a ja furt cim je mi tak sympatickej...!

Citace | Odpovědět

Zdarec chlapi, konečně jsem hodil fotky na rajce tak ten kdo chce se kouknout jak jsme se měli tak ať se koukne.
http://cesil.rajce.i...Rumunsko-_4kolky-1./
http://cesil.rajce.i...Rumunsko-_4kolky-2./
http://cesil.rajce.i...Rumunsko-_4kolky-3./
http://cesil.rajce.i...Rumunsko-_4kolky-4./

Citace | Odpovědět

Malá ochutnávka:

http://img829.imageshack.us/img829/5129/p1070046kopie.jpg

Citace | Odpovědět

Safra chlapci....to mi nedělejte, jel bych hned znova

Citace | Odpovědět

POkud to výjde a vypadá to asi tak že jo tak jeden skoro pražák s Kralup pojede s náma.Je to 1 náhradník, pokud nepojede někdo s bandy co jsme tam teď byli.Že jo Tranďáku

Citace | Odpovědět

rychlejjezdec>oni si to sami vyčtou z techničáku,madarsko na měsíc 20 euro, rumuni si to taky udělaj podle techničáku 7 euro ale sama si vzala dyško na 10, slováci kupuješ jako u nás, známku na 3,5 t

Citace | Odpovědět

caprighia>Safra chlapci....to mi nedělejte, jel bych hned znova

Citace | Odpovědět

jel bych už taaky už aby bylo jaro a hurá

Citace | Odpovědět

hops01> TAk nějak pořád čekáme na tvé dojmy, tak povídej, přeháněj......

Citace | Odpovědět

[quote]hops01>caprighia>Safra chlapci....to mi nedělejte, jel bych hned znova
tak chlape dneska sme se vrátili ze salaše a bylo to super, příští rok jedem na 100% znov

Jeli jste tím vlakem, jak si o tom před pár měsíci psal?

Citace | Odpovědět

Jizva> Ne hops01 tam jel autem......

Citace | Odpovědět

Jizva> no tentokrát jsme jeli autem ale stejně sme vyjeli do hor a spali pod stanem, prostě čundr je čundr

Citace | Odpovědět

Pražáci pod stanem no to mě pos.r Kde to jsme????

Citace | Odpovědět

No a byly jste stále ve vlhkym,jak psali kluci. Já si myslim,že to k tomu patří. Maximálně nějakou salaš.

Citace | Odpovědět

EXPEDICE BANÁT 2010

Před nedávnou dobou jsme se s partou lidí, kteří jezdí na čtyřkolkách dohodli, že po vzoru některých kolkařů před námi, vyrazíme taktéž do Rumunska. Organizaci celé expedice si vzal na starosti nejstarší, ale také nejlepší organizátor celé výpravy - Honza.Určili jsme termín - 24.9.2010.Tentýž den byl počátkem našeho dobrodružství .
Do Rumunska jeli včetně Honzy- Yamaha Grizzly 700 ,také Láďa -Gladiator 510, Radek – Can-Am Renegade 800, R.W.D. – Access Warrior 450 a nakonec já Česil – Suzuki Kingquad 750.
Vyjeli jsme z Třince v pátek v 16:35 směrem na východ.Na hranici se Slovenskem si Láďa vzpomněl, že nemá doklady od svého Gladošu.Jelikož to nebylo daleko a telefony fungovaly ,tak po 20 minutách čekání, které jsme vyplnili kávičkou, byly papíry u nás a mohli jsme pokračovat v jízdě.
Na Maďarsko- rumunských hranicích nás člověk, který prodával dálniční známky ujistil a přesvědčil, že 12+12 Euro je 30 Euro.Nebylo možné se domluvit jinak a na druhou stranu jsme nechtěli žádné zbytečné problémy. Dali jsme mu to, co chtěl, mimo jiné, i takto se v Rumunsku vydělává.
Cesta probíhala bez problémů.Když jsme dojeli do městečka Bozovic, tak jsme se zhrozili cesty a nevěřili vlastním očím.Pokud někdo tvrdí , že u nás jsou nejhorší cesty, tak to nebyl v Rumunsku.Tak obrovské díry díry v asfaltu jsme ještě nikdy neviděli.V automobilu padaly hlášky, že se jedná o golfové hřiště.Naše auta to naštěstí zvládla a čekal nás poslední úsek cesty – 14 km po polní cestě, na konci které nás čekala vesnička Rovensko.
Petr Pražák nás se svou manželkou přijal velice vřele a ubytoval nás ve svém domku.Ochota a starost o nás byla až neuvěřitelně pozitivní a vstřícná, jednoduše vše, co jsme potřebovali jsme měli k dispozici.
Odpoledne jsme se dohodli, že půjdeme na projížďku - jen tak zlehka po náročné cestě.Jen tak zlehka znamenalo vyjížďka na 5 hodin.Terén- bláto, hlína, kaluže,strmé výjezdy i sjezdy- prostě vše co si může 4kolkář přát.
26.9.2010 Rovensko- Bígr – Eibentál
Vyjeli jsme jednou z cest, která vede na Bígr.Oblékli jsme nepromoky, jelikož začínalo pršet.Tolik kaluží co jsme projeli,jsem neviděl co jezdím na kolce.Neopomenuli jsme cestou sjet do řeky, která vedla kolem vesničky , jež je pod Rovenskem.Po koupeli jsme pokračovali kolem Dunaje na Bígr.Vesnička se zdála ospalá, na návsi sedělo pár žen a loupalo kukuřici.Jelikož hospodu otevírali až v 18 hodin, tak jsem si řekli že pojedeme navštívit nedalekou vesničku Eibentál.Po blátivé cestě lesem jsme k večeru dojeli do vesničky.Eibentál je větší vesnice než Bígr- obyvatelé jsou velice vřelí a komunikativní.Vycházeli se svých domků a poptávali se odkud jsme přijeli, jestli něco nepotřebujeme.Na jedné z cest jsem našel želvu.Nechtěl jsem aby jí někdo přejel – bylo mi řečeno, že je to vesnická želva, která patří všem.Bylo docela pozdě a začalo se stmívat, usoudili jsme, že do Rovenska pojedeme cestou kolem Dunaje.
27.- 28.9 2010 Výjezd na horu Tarcu ( 2190m n.m.)
Ten kdo na hoře Tarcu byl, ví, že slovy nelze popsat cestu, která na tuto horu vede.Bláto, kamení, hlína se střídají pořád dokola.Některé úseky byly docela extrémní, stačila chybička a 4kolka by se kutálela nekontrolovatelně dolů do údolí.Na hoře jsme byli v 18 hodin.Teplota 4st.C.Byli jsme připraveni na noc ve stanech.Všimli jsme si , že pod horou je Meteorologická stanice.Zeptali jsme se, jestli bychom nemohli přespat uvnitř chaty.Člověk, který tam pracoval souhlasil, za poplatek 10 Euro. Bylo to luxus.Rozdělal se oheň, upekli jsme párky a šli spát.Ráno jsem se dohodli, že zpátky nepojedeme cestou , ale po vrcholkách přilehlých hor.Samozřejmě se to nemohlo obejít bez extrémních sjezdů koryty řek, tak i místy, kde se stahuje dřevo z lesů.Bahna jsme si užili vrchovatě a po zhodnocení situace, jsme zamířili k benzince, kde jsme umyli naše 4kolky.
29.9.2010 Rovensko- Gernik- Sv.Helena
Opomenul jsem vysvětlit jednu zásadní věc, která se týká okolí a cest, odkud jsme vyráželi a výjezdy.Pokud jsme jeli jeden den jednou cestou, a na druhý den stejnou, tak jsme dojeli vždy jinde.Cesty a stezky jsou si tak podobné, že není možné se nudit.Značení stezek zdaleka není na takové úrovni jako u nás a značky se často ztrácejí.
Chtěli jsme opět navštívit další české vesnice a tak jsme vyrazili směr Gernik.Narazili jsme na žlab, který byl mimořádně strmý a tak akorát na 4kolku.Tento sjezd byl hodně namáhavý, jelikož náklony byly mimořádné a nešlo se vrátit zpět.Po sjezdu do údolí a návštěvě Brnické hospůdky jsme pokračovali do Sv. Heleny.Bylo docela důležité, že jsme den předtím 4kolky umyli.Ta,k jak jsme předpokládali ,opět jsme narazili na bahýnko, ve kterém jsme si všichni libovali.Přejezd lesem taky nebyl k zahození.Po několika zastávkách jsme dorazili do Sv. Heleny.
Sv.Helena je nejmodernější z českých vesnic v Banátu.Asfaltová cesta se kterou jsme se nesetkali v žádné vesnici, dávala vesničce punc té nejmodernější.Objednali jsme si jídlo, jelikož jsme byli docela hladoví, prohodili jsem pár vět s místními lidmi, udělali pár fotek a vyrazili na zpáteční cestu do Rovenska. Po zjištění, že se nám problémy vyhýbají, Honza prohlásil, že má defekt.Vzduch utíkal kolem rantlu ráfku.Vzduch utíkal docela rychle a nedalo se jet.Rozhodli jsme se, že Honza a Láďa zůstanou v lese a Radek, R.W.D. a já pojedeme pro pneumatiku, kterou jsme měli v autě v Rovensku.Tak jak jsme psal, najít stejnou cestu, kterou jsme přijeli je takřka nemožné .Naštěstí v Banátu jsou lidé hodně vstřícní a pomohou pokud to jen malinko jde.Po 2 hodinách bloudění- byla už tma- jsem dojeli do městečka, ve kterém byla ještě otevřená hospoda.Bylo 22 hodin.Vešel jsem do hospody, poprosil hospodského aby nám ukázal cestu.Snažil se, ale nemohli jsme dost dobře všemu porozumět.Srbové, jež také v hospodě byli, se nabídli, že pojedou před námi a ukážou nám správnou cestu.Vyvedli nás před 2 vesnice až na místo, kde jsme mohli jet přímo do naší vesnice.Ve vesnici jsme byli ve 23 hodin.Chtěli jsme se opláchnout a jet zpátky s pneumatikou, ale Honza volal ještě před tím ,než jsme dorazili, že zprovoznili mašinu, dojeli do Gerníku , jsou v hospodě, pijí kávu a koukají na krásnou Mariánku, která v hospodě dělá.Mysleli jsme si , že se tam ubytují a dorazí za námi až ráno- omyl.Honza a Láďa jsou dobrodruzi- hráli si na detektivy, hledali značky všude, kde se dalo a po 3 hodinách od našeho příjezdu do Rovenska dorazili za náma.Byl to docela dlouhý a namáhavý den.
30.9.2010 Odpočinkový den
Dohodli jsem se že tento den necháme naše těla odpočinout a navíc byla nutná údržba mašin.Honza a já jsme to už odpoledne nevydrželi a jeli jsme se projet.
Honza se jel podívat jak Petr Pražák stahuje a nakládá dřevo.Nedalo mu to, a když viděl pracnost a lopotu, se kterou místní bojují každým rokem, tak přitahoval navijákem špalky a pomáhal s nakládkou dřeva na vlek.Je to neuvěřitelně těžká práce.
1.10.2010 Vyhlídková závěrečná projížďka
Byl pátek, poslední výjezdový den.Odpoledne bylo třeba nakládat mašiny na vleky a tak jsme se dopoledne vypravili na závěrečnou vyjížďku po hřebenech přilehlých kopců.Projeli jsme Dalboset a následně se vypravili do hor.Nikomu se nechtělo vracet do naší vesnice, nicméně stmívalo se a v sobotu jsme chtěli vyjíždět v 6 hodin ráno.Bylo nutné naložit mašiny na vleky a také naložit naše věci do aut.
Večer jsme sedli ve dvoře s Petrem a jeho manželkou, popíjeli a probírali celou expedici.Bylo to velice příjemné a po dohodě se všema jsme se dohodli, že se vrátíme do Rovenska koncem dubna a najetých 822 km překonáme.
Banát – je to neuvěřitelné místo na zemi.Lidé si vás váží a jsou rádi, když vás mohou pohostit . Spousta možností na vyjížďky a trasy všech povrchů, kde si musí vybrat snad úplně každý.
Pokud máte zájem koukněte na moje alba- http://cesil.rajce.idnes.cz/

Citace | Odpovědět

česil> pěkný počteníčko,

Citace | Odpovědět

hops01> Díky kámo, určitě sis to užil také......a nemohu se dočkat dubna jak tam zase vyrážímé......

Citace | Odpovědět

česil> mi ještě přený termín nevíme, ale určitě jaro a podzim to jistí
pojedem zase do tisovýho udolí, když by se nám kryli termíny, tak by sme se mohli klidně někde potkat

Citace | Odpovědět