QuadMania.cz

Deník

Vyjížďka

Víkend jsme s Arniem prožili přímo super. Ráno v sobotu,zlákáni špatným počasím jsme vyrazili na projížďku.S sebou vše co člověk potřebuje k životu (stan,spacák,rum a chleba).Projeli jsme celé Ralsko,navštívili dva hrady a v neděli po 320 km jsme se vrátili.Super víkend

Dovolená

Jako každý rok a ve stejnou dobu se naše parta vydala prohnat naše stroje do Rumunska. Pro tento rok jsme jeli jen čtyři,já, můj bratr Aleš ,Jarda a David. Pro mě to byla výzva otestovat Arnošta,čili TGB které jsem koupil loni v srpnu.

Pátek 22.4. konečně razíme do Sv.Heleny. Po menších zmatcích při odjezdu,ostatně jako vždy jedeme z Prahy po D1 a drncáme směr jih.Přestože je pátek a Velikonoce cesta ubíhá bez problémů a postupně projíždíme Slovensko,Maďarsko a v noci i Rumunsko. Ráno tankujeme v Moldova Nuova benzín do čtyřkolek a jsme překvapeni silným větrem který nás bude provázet celých 5 dní.
V sobotu v 7 ráno jsme už v Heleně. Parkujeme u hospůdky a čekáme na domácí . Pak pomalu vykládáme mašiny a chystáme si věci na neděli. Po večeru u Ursuse a po debatě s členy zájezdu hledačů velikonočního zajíčka (budeme je potkávat až do neděle) jdeme do hajan.
Ráno po snídani u domácí vyrážíme na trasu Helena - Rovenská, celkem 47 km. Cestu známe a tak si užíváme krásného dne a proklínáme vichr a oblaka prachu z cesty. Po cestě ještě zajedeme k Turecké díře a pak už projíždíme louky nad Gerníkem. Tam nás čeká překvapení v podobě „buldozerové dálnice“ po které dojíždíme okolo fotbalového hřiště na náměstí v Gerníku. Zdravíme se s paní hospodskou a po krátkém občerstvení – výborné klobásky – jedeme dál. Cesta ubíhá a okolo třetí jsme v Sopotu Nou a stoupáme cestou na Rovenskou. Musíme jet s velkými rozestupy,prach od kol je všude a není skoro vidět na cestu. Krátce před čtvrtou vyjíždíme na kopec nad Rovenskou a pak už jedeme do vesnice. Hospůdka je sice zavřená ale paní Karla nám prodává pivo, no úplný balzám na naše zaprášené plíce. Večer zjišťujeme že i ekoturisti jsou sympatický lidi a za burácení větru jdeme do domečku spát.
Ráno odrážíme na trasu do Šumice. Cesta po hřebenech ubíhá jako voda a i navigace nás docela spolehlivě vede k nejmenší české vesnici. Terén začíná být čím dál víc zrádnější, náklony střídají výjezdy na kopce. Naše naložené kolky zatím jedou ale na nějaké velké blbnutí to není. Každý vezeme benzín,nářadí,jídlo celkem tak 50 kg. Obědváme u opuštěné salaše a to jsme už v polovině cesty. Pak najednou začíná komplikace. Navigace nás vede někam dolů,což je v pořádku ale nemůžeme najít nějakou cestu a terén je horší a horší.Tak tři hodinky se motáme okolo jednoho vršku až konečně nacházíme cestu která vypadá slibně. Sjíždíme dolů a pod námi je vidět vesnice jako z letadla. Dojíždíme ,ptáme se místních na cestu a jedeme do Borovici natankovat benzín. U pumpy potkáváme partu kolkařů z Prahy, je to Hops se svou bandou a po krátkém pokecu tankujeme na každou mašinu 50l + plnou nádrž. Pumpař je z nás trochu nervózní ale nakonec je rád za kšeft. Do Šumice jedeme po silnici, je už pozdní odpoledne. Nakonec nás ještě čeká krátký terén podél vedení vysokého napětí kde se mě daří rozveselit kluky svým „uměním“ a pak už jsme v Šumici. Vesnička je malá a tak parkujeme u místního pošťáka p.Veverky na zahradě. Je docela teplo ale ten vítr !
Po jídle chvilku posedíme v závětří za chlívkem a jdeme spát. V noci mám místama strach že uletím i se stanem. Zítra chceme vyjet na Tarcu.
Dnes bychom měli vyjet na nejvyšší horu pohoří Carancebes na Tarcu. Proto vyrážíme ráno okolo 9 na sever. Ze začátku cesta jde dobře, navigace nás spolehlivě vede přes hřebeny kopců a okolo poledne stoupáme k vesnici Rusca. Tam bohužel dáváme na radu místních a zatáčíme do hor na údajnou zkratku. No a jak se vždy stává,zabloudíme. Bloudění je podobné tomu z minulého dne,jezdíme okolo dvou kopců a pořád nemůžeme najít cestu naším směrem. Jedna se zdá docela nadějná ale po výjezdu na kopec se cesta prudce svažuje. Jedu první a asi po 200 metrech opírám Arnošta o vzrostlou borovici. Dál to už prostě nejde a tak se namáhavě otáčíme a jedeme zase nahoru. Strmý výjezd dá zabrat jak kolkám tak nervům. Nakonec nacházíme tu pravou cestu a vyrážíme. Plán dojet na Tarcu pro tento den je už nereálným a tak se rozhodujeme najít místo k přenocování. Bratr oznamuje poruchu na řízení a tak musíme cestu urychlit. Konečně vyjíždíme z lesa a před námi se otevírá nádherné panorama na Polanu Ruscu což je nová přehrada. Při kochání se přehlédnu kámen a než řeknu švec,leží Arnošt na boku a já taky. Naštěstí jedu pomalu a tak škoda není žádná. Po použití navijáku je Arnie zase na kolech a jedeme dál. Na protějším břehu objevujeme hezký penzion Wittmann a padá jednomyslné rozhodnutí o noclehu . Brácha opravuje ohnutou spojovačku a po koupeli (paráda) a večeři jdeme spát.
Po super snídani a přání všeho dobrého jedeme pokořit Tarcu. Jedem po velké silnici a pak odbočujeme na menší a ještě menší silničku. Opět potkáváme naše známé,přejí nám štěstí a oni se o to pokusí zítra. V poslední vesnici Varciorova trochu kufrujeme ale pak už najíždíme na cestu na vrchol . Cesta stoupá nahoru a je docela rozbitá. Jedeme výš a výš a je stále větší zima. Les se pomalu mění v kosodřevinu a kamení na cestě je víc a víc. Nakonec dojíždíme do sedla pod vrcholem,k meteorologické stanici Cuntu. Je tu zima jak o vánocích a navíc zase fičí vítr. Ze stanice vychází meteorolog a sděluje nám že cesta je zasněžená a navíc zmrzlá. Jet nahoru by byl asi hazard a tak po sklence slivovice od meteorologa se rozhodujeme pro cestu dolů, k Wittmannovi.Jarda bere meteorologa za sebe a jedeme. Po rozchodu s tímto sympatickým človíčkem vyrážíme strmou cestou dolů do lesů. Po pár metrech Aleš s údivem zjišťuje že jeho přední pneumatika je prázdná a tak si ještě střihneme uprostřed lesů opravu pomocí kompresoru,naštěstí byla jen odskočená od ráfku . Dolů jedem jinou cestou,přes Fenes, na cestě potkáváme uprostřed lesů buldozer který dělá novou cestu. Po třech hodinách opět parkujeme v penzionu. Mám toho docela dost, bolí mě ruce a taky celé ostatní tělo. Po večeři plánujeme další den,program máme trochu narušený ale padá rozhodnutí jet zítra na Bígr.
Ráno po skvělé snídani opouštíme penzion a s ujištěním místních že dnes bude sice zataženo ale déšť nehrozí vyrážíme na trasu do Bígru. Pravda o počasí se potvrzuje a okolo 10 hodiny začíná poprchávat. Jedeme horskými silničkami přes vesnice kde nám lidi mávají. V jedné vsi se nás pokouší atakovat koně ale ujíždíme. Po dvou hodinách vjíždíme na hlavní silnice a pokračujeme v houstnoucím dešti směr Oršová. Po cestě ještě doplňujeme nádrže a okolo lázní Baie Herculanie pokračujeme k Dunaji. Projíždíme Oršovou ,mimochodem velice hezké město a pokračujeme dál podél Dunaje. Na březích se množí penziony v Barbiestylu,všechny postavené s podporou nějakého fondu EU. Ale to už odbočujeme do údolí Mraconie a po polňačkách stoupáme zase do hor. Cesta se klikatí podél vody a pomalu se díky deštíčku mění v blátíčko. Po rychlé sváče asi po 15 km uhýbáme z hlavní cestičky na svážnici pro dřevo. Cesta připomíná tankodrom,kolky se naklání vlevo či vpravo ale vytrvale stoupáme. Nakonec vyjíždíme na hřeben a po několika loužích kde David málem zůstává vyjíždíme z lesa nad Bígrem. Pomalu dohrkáváme k místnímu krámku a díky dešti co se nás drží celý den padá jednomyslné rozhodnutí přenocovat pod střechou. Po cestě k domečku na konci vesnice Aleš opět zjišťuje že jeho kolo,tentokrát zadní je bez tlaku. Tentokrát náš kompresor opravu nezvládá a tak si večer ještě zpestřujeme hledáním většího zdroje tlaku,což se nám daří. Večer trávíme v místním krámku v družbě s místními . Jsem utahaný jako pes a navíc mě drtí fakt že už se nám to tady chýlí ke konci.
Ráno opouštíme Bígr cestou okolo nového vedení a sjíždíme dolů k Dunaji. Polní cesta po které jedeme docela ujde ale musíme si dávat pozor na protijedoucí Dacie, nechceme skončit někde v příkopu nebo v nemocnici. Jedu sám s bratrem,David s Jardou skouší jinou trasu což končí proraženým blatníkem od klacku a převrácením Jardovo Grizzly. Přes Berzacsu se dostáváme k Dunaji a pak odbočujeme na Gerník,kde se dneska koná jakýsi motosraz. Je to znát ,po cestě potkáváme drncající silniční mašiny a několik zoufalců s batohama. V Gerníku se setkáváme s partou kluků z Aše. Kluci chtějí jít na festival,mě se moc nechce a tak nakonec proti plánu spíme ještě v seníku s tím že ráno vyrazíme do Heleny. Bolí mě rameno a kolena a tak o půlnoci už ve spacáku řežu dříví..
Ráno nás budí kohouti a bučení krav co se napájejí z potoka. Poměrně brzy odrážíme od seníku,kluci z Aše vyráží na sever a my do Heleny. Jedeme po „buldozer road“, kluci letí a já zaostávám. No odbočuju na červenou značku a po pár kilometrech zjišťuji že jedu správně a zbytek party blbě. Vem to čert,už jsme kousek od základny a tak jedu sám. Pomalu se posouvám k Heleně,naposledy se kochám krajinou. Potkávám pár místních s koňmama a taky domácího na mopedu. V poledne dojíždím do Heleny,kluci nikde ale po půl hodině dojíždí. Cestu si protáhli tak o 20 km. Chceme jet domů zítra tj.v neděli ráno ale po obědě padá rozhodnutí jet už dnes. Odpoledne nakládáme mašiny na vlek a po rozloučení s domácí odjíždíme. V noci trochu kufrujeme v Temešváru a tak jedem přes Arad. David s Alešem mají spoustu poznámek k navigaci nicméně i oni minou sjezd na Bratislavu a dopřejí si projížďku noční Budapeští. Ráno už přejíždíme hranici Čech a po úmorném drncání okolo poledne jsme tam odkud jsme před týdnem vyjeli. Rumunsko 2011 už patří minulosti.

Co na závěr. Ujeli jsme po horách a silničkách 680 km. Tarcu jsme sice nezdolali ale i tak jsme poznali krásu tohoto ráje pro 4kolky. TGB i ostatní stroje až na pár šrámů vše zvládli bez ztráty kytičky. Čili všem kdo tam ještě nebyli,těm to vřele doporučuji. Na cestách v lesích se dá vyřádit do aleluja. Vozit si s sebou pivo a jídlo je zhola zbytečné, v každé vesnici je obchůdek kde se dá nakoupit.
Pokud se budeme chovat s našimi stroji normálně,budeme si v Rumunsku užívat ještě dlouho.

Vyjížďka

Tak dneska jsme zlákáni nádherným počasím vyrazili s Arnoštem na dlooouhou projížďku. Vyrazili jsme v 9.00 z garáže a vyjeli jsme po trase Praha-Lysá n.Labem-Milovice-Mordové rokle-Lipník-Lysán.Labem-St.Boleslav-Borek-Vehlovice-Mělník-Praha. Najel jsem celkem 168 km z toho tak 100km po polňačkách a lesních cestách. Počasí bylo naprosto super a Arnie taky šlapal jak hodinky. Zpestřením byla kontrola PČR kde došlo k debatě jestli na 4kuli stačí řidičák B1 nebo na motorku. Nakonec jsem musel vytáhnout papír co jsem si stáhl z internetu a byl klid - sami byli překvapeni ale uznali to . Nakonec jsme si s příslušníky pokecali o motorkách a 4kolkách. Vyjížďku jsem zakončil u grogu u nás v hospůdce. No zkrátka super den

Vyjížďka

V pátek jsem se vydal pro Arńieho do Žebráku a po vyzvednutí a zaplacení jsme vyjeli do Petrovic u Rakovníka kde v sobotu slavil můj tata 70té narozky. Cesta dlouhá 40 km v nádherné krajině okolo Točníku byla zážitkem.Arnošt po otevření táhl jak valach a tak po asi hodině cesty jsem klepal na vrata. Oslava byla v poho ale ta cesta dom,to už byl trochu horor.Celou sobotu pršelo a tak jsem doufal v zlepšení počasí v neděli.Nespletl jsem se a v neděli už nepršelo ale přímo lilo! No co se dá dělat,nějak to zvládneme. Vyrazil jsem okolo 11,hod kdy déšť trochu polevil aby v zápětí zase zesílil. I když jsem měl na sobě nepromok,byl jsem už v Novém Strašecí mokrý jako myš a zmrzlý jako drozd. Na pumpě jsem se trochu ohřál čajem který mě dobrotivá pumpařka udělala a vyrazil dál.Pokud se jelo přes vesnice tak to bylo v pohodě ale v polích fičel studený vítr který umocňoval mou zmrzlost.Další pauzu jsem si udělal pod nějakým mostem kde jsem alespoň trochu usušil rukavice na motoru a po cigaretě pokračoval na Prahu. Zamítl jsem Jižní spojku a valil přes Nusle domů.Ke konci už jsem necítil ruce a i moje pozornost polevovala a tak jsem raději jel 40 k nemalé "radosti" aut za mnou.Samozřejmě že v momentě kdy jsem Arnošta uklidil do garáže přestalo pršet,jak jinak.Po rozmrazení ve vaně jsem nakonec musel uznat že i tato drsná zkušenost se hodí.

Oprava

Včera se Arnošt konečně dočkal a po týdnu stání v garáži byl naložen na vozík a odvezen do ASP v Žebráku kde na něj čeká první garance. Brzdy si nesedly a moc nebrzdí a potíže s řazením jsou prý způsobeny vysokým volnoběhem,tvrdil technik. V pátek by mělo být hotovo,tak jsem zvědavý.