QuadMania.cz

Už při vjezdu do areálu mě praštila přes nos vůně grilovaného čuníka, všude panovala přátelská atmosféra, sluníčko svítilo jak se patří a v "depu" se zahřívalo hejno povětšinou užitkových čtyřkolek Polaris, Suzuki a Journeyman. Pro omrknutí motokrosové trati jsem napřed zvolil jednostopého oře KTM Enduro 690, kterého jsme právě měli v redakci k testu.

Hned vidím, že lítání po trati plné skoků a toboganů bude na pracovních čtyřkolkách pořádná zabíračka pro jezdce i stroje. Jelikož už delší dobu nezapršelo, stal se prašný povrch okruhu kluzký a velice rychlý. Oblaka prachu dávají tušit, že to s viditelností nebude žádná sláva. Dost teorie a ke strojům. První vyvolenou užitkovou čtyřkolku je Polaris Sportsman 500.
Vyrážím na trať a začínám hodně opatrně. Stabilita zhruba 330 kilogramového Sportsmanu není na úrovni sportovních quadů a podvozek nefiltruje nerovnosti s takovým přehledem. Jde o to pomalu zjišťovat, kam až mě pustí. Pro větší legraci přepínám na náhon pouze zadních kol, protože bych se nerad připravil o protáhlé drifty. Po pár kolech získávám alespoň o kousek víc důvěry a přidávám na tempu. Skoky i rozbitá trať prověřují pérování, které si sahá až na dno, tedy na dorazy. Motor pěkně spolupracuje a ochotně reaguje na povel pravého palce. Před zatáčkou čtyřkolku rozhodit, vysednout, vzít za plyn a po boku zatáčkou proklouznout. Tak to je přesně to, co na čtyřkolkách mám rád.
To už potkávám upalujícího Filipa na Polarisu Sportsman 800 X2. Zastavuje a říká mi, že jede jak tank a určitě ho musím vyzkoušet. Nenechám se dvakrát pobízet a už sedím za jeho řidítky. Zátah osmistovkového dvouválce je opravdu řádný. Zvuk se dá přirovnat k buldozeru - Sportsman monotónně bublá a těžkopádně se valí vpřed hlava-nehlava, díra-nedíra. Podvozek na mě působí o něco klidnějším dojmem než u pětistovkového Sportsmanu.
O něco lépe polyká dopady ze skoků a přitom drží směr jízdy, lépe zdolává hluboké výmoly, ale klapnutí dorazů se ani zde nevyvarujete - u užitkové čtyřkolky se není čemu divit. Slyšel jsem však o sadě sportovních tlumičů, které jízdní vlastnosti ještě vylepší. Ovšem pořizovací částka není zanedbatelná a set na celou čtyřkolku se může vyšplhat až na třetinu ceny nového quadu. Brzdy fungují, ale zázraky od nich čekat nemůžeme. Přeci jen krotit 360 kilogramů na širokých pneumatikách není žádná sranda.
Do třetice sahám po japonské Suzuki Kingquad 700. Oproti americkému Polarisu je její zvukový projev lehce utlumenější. Hned v prvních metrech registruji menší hmotnost, která je podle informací 272 kg. Kapalinou chlazený jednoválec kupodivu není žádným drsným tahounem. Pěkně si ševelí a větší temperament předvádí až ve vyšších otáčkách.
Nepříjemné překvápko naservíruje hned v první zatáčce, řízení se zamkne a musím se s ním pořádně poprat, aby se vrátilo zpátky do rovné polohy. Docela mi zamrazilo, protože už jsem měl na mále a mohl jsem být na „boudě“ jako kolega přede mnou. Ten později popsal úplně stejný pocit z řízení. Na to platí pouze zapnout 4x4, pak se mnohem lépe vejdete do zatáček, ale zase díky tomu nezažijete takovou legraci jako s náhonem pouze zadních kol. Trochu mě zklamalo tlumení, po doskoku jsem měl pocit, jako bych skákal na trampolíně. Takže pro udržení směru jízdy po dopadu na rozbitou trať to chce pořádně podržet řidítka. Je potřeba to brát tak, že se jedná o užitkové čtyřkolky a náročná motokrosová trať je přeci jen určena spíše pro sportovní quady.