QuadMania.cz

Leccos o zázemí napsal už Vláďa, já se proto omezím na věci kolem ježdění. Na „plac“ jsem dorazil na testovací „Tenerce“, kterou jsem musel hned vyzkoušet na trati. Výsledek byl takový, že z báječné turistické motorky se vyklubal stroj, který si s terénem sice slušně rozumí (tedy pokud bude patřičně obut), ale rozhodně ne motokrosovým způsobem. A už vůbec ne na gumách, které byly do terénu vhodné asi jako boty na podpatku.


První volný stroj, který se mi dostal pod ruku, byl již výše zmíněný Polaris osmistovka. Pracovní stroj se vším všudy, který mne sváděl spíše k trialovému ježdění, než nějaké rychlostní „divočině“. Systém nezávislého zavěšení báječně funguje a i přes vysokou pohotovostní hmotnost se jedná o dobře ovladatelnou záležitost. Nějaké trialové poježděníčko bude pravděpodobně zachycené na přiloženém videu v další kapitole článku, tak si názor udělejte sami.
Na trati se nejprve zdálo, že vysoká pohotovostní hmotnost je velikou nevýhodou tohoto stroje. Ale to platí jen ve středních rychlostech, protože pokud překonáte strach a vezmete ho pořádně „pod krkem“, tak právě ona hmotnost a vůči ní relativně malé neodpružené hmoty se postarají o to, že nerovnosti začne tento „mastodont“ filtrovat naprosto geniálním způsobem a dá se na něm na okruhu zajet taková palice, že byl leckterý sportovní quad mohl závidět. Ano…vysoké těžiště a hmotnost jsou „nepřítelem“, ale dá se s nimi sžít a pak je to naprosté potěšení, a to se vším všudy. A po osmělení jsem si dával i pěkné skoky, a byť jsem je absolvoval i na jiných strojích, tak na tomhle jsem se cítil nejlíp a to jsem „hopsal“ myslím hodně daleko. Mám li hodnotit, tak doma bych to mohl mít na „stopro“.

A co mne uchvátilo nejvíc? Polaris Ranger RZR! Je to čtyřkolka s volantem, dvěma sedadly vedle sebe, osmistovkou se vstřikováním a takovou fůrou zábavy v „genech“, že i Bolek Polívka by mohl závidět. Jsem hodně „volantově“ zaměřený, a tohle mi prostě sedlo. Rozchod a rozvor je sice přímo „zabijácky“, tj. úzký a krátký, ale dynamika dost slušná i ve dvou a ovladatelnost „íá“.
Tempo se s tím dalo držet natolik slušné, že nebylo nikoho, kdo by mne předjel a to i při obsazení dvěmi osobami. Ovšem nesmělo se zapomenout na úzký rozchod, protože kdo toto opomněl (jako hned dva jezdci přede mnou) a jeden po mně (totální salto s pochroumaným ochranným rámem), tak okusil, zač je toho v tomto případě „loket“ a kde zákony fyziky začínají nemilosrdně působit. Já jsem to naštěstí ustál. Bezpečnostní pásy jsou u tohoto stroje naprostou nezbytností.

No a jak bych tento den ohodnotil? Jako velmi, ale velmi zábavný, poučný a přemýšlivý. Proč přemýšlivý? Protože kdo se na těchto „hračkách“ jednou povozí, začne moooc ale moooc přemýšlet o tom, kde ušetřit, a za co si to pořídit. Přemýšlím i já…