Po zařazení rychlého převodu a stisku páčky plynu se okamžitě projeví hlavní silná stránka téhle mašiny, a tou je jednoznačně
motor. Vodou chlazený jednoválec OHC o zdvihovém objemu 503 ccm nemá s vyšší hmotností celého stroje nejmenší problém a energicky táhne hned od rozjezdu až po maximálku a v terénu si tak můžete užívat hrabání zadních kol takřka neustále. Výkon
40 koní (v otevřené verzi offroad) nabízí mimo silnici opravdu velkou porci zábavy. I přes nezávislé odpružení zadních kol jde poměrně snadno utrhnout zadek do driftu, výkon vám rozhodně nebude chybět ani v prudkých výjezdech nebo hrabání ven z jíloviště. Zkrátka dokud nesednete na kolegovu sedmistovku, ani vás nenapadne si postěžovat na nedostatek výkonu. Slabší stránkou je pak
převodovka, které občas šlo obtížně vyřadit na neutrál nebo tam naopak z neutrálu vrazit požadovanou rychlost.
Po stránce
odpružení je opět znát značný pokrok východních výrobců. Stále to sice není ten dokonalý pocit plynulé plavby nad terénem, který nabízejí o sto tisíc dražší modely věhlasných amerických či japonských značek, ale za dané peníze to vůbec není špatné. Podvozek slušně kopíruje terén a přestože se větší výmoly dostanou do nohou a rukou, nedostávají se řízení žádné větší rázy a s řídítkama se nemusíte prát, naopak poskytují slušnou odezvu a vy víte, co se vepředu děje. Při pomalém prodírání náročným terénem oceníte
nezávislé zavěšení všech kol a připínatelný náhon na předek, když situace ještě přituhne, tak i
uzávěrku diferenciálu. A když dojde na nejhorší, vždy zbývá elektrický
naviják s pohodlným ovládáním přímo na řídítkách.
Brzdy vyhoví na silnici i v terénu a dají se slušně dávkovat, i když pro opravdu razantní záběr za ně musíte pořádně vzít. Osobně jsem používal pouze páčky na řídítkách a nožní páka pro pravou nohu se mi za jízdy spíše pletla a uvítal bych její montáž blíž k motoru a ne uprostřed plochy pro botu.
Pochvalu si zaslouží i obutí
Maxxis Bighorn, osvědčilo se v prachu a vcelku i v bahně. Vyšší hmotnost čtyřkolky spolu s vyšší stavbou se projeví jen pocitově při projíždění pomalých trialových pasáží. Naopak když stroj ženete po Milovických širokých tankových cestách, o nějaké váze ani nevíte a vzpomněli jsme si na ni až když jsme pořádně utahaní nemohli zvednout quad na vlek.
Celkově se mi TGB Blade 550 docela zamlouvala a nebýt občasného zápasu s neochotnou řadicí pákou, docela by mě lákalo s ní strávit aspoň jednu sezónu a zkombinovat nějakou turistiku třeba s občasným amatérským maratonem.